Liturgické čtení

1. čtení: 1Mak 2,15-29

Královi lidé, nutící lid k odpadnutí, přišli také do města Modeínu, aby zde dohlédli na konání oběti. Sešli se k nim mnozí Izraelci, i Matitjáš a jeho synové přišli na shromáždění. Královi lidé oslovili Matitjáše: "Jsi popředním v tomto městě, jsi slavný a vlivný, máš za sebou syny a přátele, předstup tedy jako první a učiň, co král nařizuje, jako to udělal lid ostatních národů i judští mužové a ti, kdo zůstali v Jeruzalémě. Pak budete královými přáteli ty i tvoji synové; poctí vás stříbrem, zlatem a mnohými dary." Matitjáš mocným hlasem odpověděl: "I když všechny národy v králově říši krále poslouchají a každý od náboženství svých otců odpadá a podrobuje se královým nařízením, já i moji synové a přátelé budeme žít podle smlouvy našich otců. Bože chraň, abychom opustili Zákon a jeho ustanovení. Králových nařízení neuposlechneme a od svého náboženství se neodchýlíme napravo ani nalevo!" Když domluvil, předstoupil jeden židovský muž před očima všech, aby obětoval na oltáři v Modeínu podle králova nařízení. Když to Matitjáš uviděl, rozhorlil se do hloubi duše a zachvácen spravedlivým hněvem vrhl se na něho a u oltáře ho zabil. Současně zabil i králova zmocněnce, který vynucoval oběti, a rozbořil oltář. Horlil pro Zákon, jak to učil kdysi Pinchas Zimrímu, synu Salómovu. Potom Matitjáš provolával po městě: "Každý, kdo horlí pro Zákon a zachovává smlouvu, ať jde za mnou!" Nato on a jeho synové uprchli do hor a všechno, co měli, zanechali ve městě. Do pouště tehdy odcházeli mnozí, kdo hledali právo a spravedlnost. Usazovali se tam

Žalm: Zl 50

Žalm pro Asafa. Bůh sám, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od slunce východu až po západ. Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh, přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Před ním jde oheň sžírající, vichřice běsní kolem něho. Nebesa shůry i zemi volá, povede při se svým lidem. "Shromážděte mi mé věrné, ty, kdo při oběti přijali mou smlouvu!" Nebesa hlásají jeho spravedlnost, Bůh sám bude soudcem. "Slyš, můj lide, budu mluvit, Izraeli, svědčím proti tobě, já jsem Bůh, tvůj Bůh jsem.
Má žaloba se netýká tvých obětí, tvé zápaly mám před sebou stále. Nevezmu si býčka z tvého domu, kozly ze tvých ohrad. Všechna lesní zvěř mi patří i dobytek na tisíci horách, v horách vím o každém ptáku, polní havěť též mám kolem sebe. Kdybych měl hlad, neřeknu si tobě, mně patří svět se vším, co je na něm. Jídám snad já maso z tura nebo napájím se kozlí krví? Přines Bohu oběť díků a plň svoje sliby Nejvyššímu!
Až mě potom budeš v den soužení volat, já tě ubráním a ty mě budeš oslavovat." Ale svévolníkovi Bůh praví: "Nač odříkáváš má nařízení, proč si bereš do úst moji smlouvu? Ty přec nenávidíš kázeň, ty má slova za sebe jen házíš. Spatříš zloděje a běžíš k němu, s cizoložníky máš podíl. Ústa propůjčuješ k zlému, svůj jazyk jsi spřáhl se lstí. Usedneš a mluvíš proti bratru, kydáš hanu na syna své matky. To jsi dělával, a já jsem mlčel. Domníval ses, že jsem jako ty. Vznáším proti tobě obžalobu.
Pochopte to, vy, kdo na Boha jste zapomněli, ať vás nerozsápu a nikdo vás nevytrhne. Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou; tomu dám zakusit Boží spásu."

Evangelium: Lk 19,41-44

Když už byli blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče a řekl: "Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím. Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí a sevřou tě ze všech stran. Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil."