Liturgické čtení

1. čtení: Ex 12,37-42

Izraelci vytáhli z Ramesesu do Sukótu, kolem šesti set tisíc pěších mužů kromě dětí. Vyšlo s nimi také mnoho přimíšeného lidu a obrovská stáda bravu a skotu. Z těsta, které vynesli z Egypta, napekli nekvašené podpopelné chleby, protože ještě nevykynulo. Byli totiž z Egypta vyhnáni a nemohli otálet. Ani potravu na cestu si nestačili připravit. Doba pobytu, kterou Izraelci v Egyptě strávili, byla čtyři sta třicet let. Když uplynulo čtyři sta třicet let, přesně na den vyšly všechny Hospodinovy zástupy z egyptské země. Byla to noc jejich bdění pro Hospodina, když je vyváděl z egyptské země. Tato noc je všem synům Izraele po všechna pokolení nocí bdění pro Hospodina.

Žalm: Zl 136

Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. Chválu vzdejte Bohu bohů, jeho milosrdenství je věčné. Chválu vzdejte Pánu pánů, jeho milosrdenství je věčné. Jedině on koná velké divy, jeho milosrdenství je věčné. Nebesa učinil důmyslně, jeho milosrdenství je věčné. Zemi na vodách překlenul oblohou, jeho milosrdenství je věčné. Učinil veliká světla, jeho milosrdenství je věčné.
Slunce, aby vládlo ve dne, jeho milosrdenství je věčné. Měsíc a hvězdy, aby vládly v noci, jeho milosrdenství je věčné. Ranil Egypt v jeho prvorozených, jeho milosrdenství je věčné. A vyvedl Izraele z jeho středu, jeho milosrdenství je věčné. Pevnou rukou a vztaženou paží, jeho milosrdenství je věčné. On rozdělil Rákosové moře ve dví, jeho milosrdenství je věčné. A převedl Izraele jeho středem, jeho milosrdenství je věčné.
Faraóna s vojskem smetl do Rákosového moře, jeho milosrdenství je věčné. Svůj lid vodil pouští, jeho milosrdenství je věčné. Pobil velké krále, jeho milosrdenství je věčné. Zahubil vznešené krále, jeho milosrdenství je věčné. Krále Emorejců Síchona, jeho milosrdenství je věčné. A bášanského krále Óga, jeho milosrdenství je věčné. Jejich země předal do dědictví, jeho milosrdenství je věčné.
Do dědictví Izraele, svého služebníka, jeho milosrdenství je věčné. Když jsme byli poníženi, rozpomněl se na nás, jeho milosrdenství je věčné. A vyrval nás našim protivníkům, jeho milosrdenství je věčné. Veškerému tvorstvu dává pokrm, jeho milosrdenství je věčné. Chválu vzdejte Bohu nebes, jeho milosrdenství je věčné.

Evangelium: Mt 12,14-21

Farizeové vyšli a smluvili se proti němu, že ho zahubí. Ježíš to poznal a odešel odtamtud. Mnozí šli za ním a on všechny nemocné uzdravil; ale přikázal jim, aby ho nikomu neprozrazovali - aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: `Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, milovaný můj, kterého si oblíbila duše má. Vložím na něho svého Ducha. A vyhlásí soud národům. Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas. Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede právo k vítězství. A v jeho jménu bude naděje národů.´