Liturgické čtení

1. čtení: Ex 2,1-15a

Muž z Léviova domu šel a vzal si lévijskou dceru. Žena otěhotněla a porodila syna. Když viděla, jak je půvabný, ukrývala ho po tři měsíce. Ale déle už ho ukrývat nemohla. Proto pro něho připravila ze třtiny ošatku, vymazala ji asfaltem a smolou, položila do ní dítě a vložila do rákosí při břehu Nilu. Jeho sestra se postavila opodál, aby zvěděla, co se s ním stane. Tu sestoupila faraónova dcera, aby se omývala v Nilu, a její dívky se procházely podél Nilu. Vtom uviděla v rákosí ošatku a poslala svou otrokyni, aby ji přinesla. Otevřela ji a spatřila dítě, plačícího chlapce. Bylo jí ho líto a řekla: "Je z hebrejských dětí." Jeho sestra se faraónovy dcery otázala: "Mám jít a zavolat kojnou z hebrejských žen, aby ti dítě odkojila?" Faraónova dcera jí řekla: "Jdi!" Děvče tedy šlo a zavolalo matku dítěte. Faraónova dcera jí poručila: "Odnes to dítě, odkoj mi je a já ti zaplatím." Žena vzala dítě a odkojila je. Když dítě odrostlo, přivedla je k faraónově dceři a ona je přijala za syna. Pojmenovala ho Mojžíš (to je Vytahující). Řekla: "Vždyť jsem ho vytáhla z vody." V oněch dnech, když Mojžíš dospěl, vyšel ke svým bratřím a viděl jejich robotu. Spatřil nějakého Egypťana, jak ubíjí Hebreje, jednoho z jeho bratří. Rozhlédl se na všechny strany, a když viděl, že tam nikdo není, ubil Egypťana a zahrabal do písku. Když vyšel druhého dne, spatřil dva Hebreje, jak se rvali. Řekl tomu, který nebyl v právu: "Proč chceš ubít svého druha?" Ohradil se: "Kdo tě ustanovil nad námi za velitele a soudce? Máš v úmyslu mě zavraždit, jako jsi zavraždil toho Egypťana?" Mojžíš se ulekl a řekl si: "Jistě se o věci už ví!" Farao o tom vskutku uslyšel a chtěl dát Mojžíše zavraždit. Ale Mojžíš před faraónem uprchl a usadil se v midjánské zemi; posadil se u studny.

Žalm: Zl 69

Pro předního zpěváka, podle "Lilií". Davidův. Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši! V bahně hlubiny se topím, není na čem stanout, do hlubokých vod se nořím, dravý proud mě vleče. Volám do umdlení, hrdlo zanícené, Boha vyhlížím, až zrak mi vypovídá. Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě bez důvodů nenávidí; zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé! Co jsem neuchvátil, mám teď vracet. Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto. Kvůli mně však ať se nemusejí hanbit, kdo složili svou naději v tebe, Panovníku, Hospodine zástupů, ať kvůli mně se nemusejí stydět ti, kdo tě hledají, Bože Izraele!
Snáším potupu přec kvůli tobě, stud pokryl mé tváře. Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky, neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne. Postil jsem se, vyplakal si oči, ale v potupu se mi to obrátilo. Oblékl jsem si žíněné roucho a stal se pro ně pořekadlem. O mně klevetí, kdo sedávají v bráně, pijani si o mně popěvují. Ale má modlitba spěje, Hospodine, k tobě, je čas přízně, Bože nejvýš milosrdný, odpověz mi, věrný dárce spásy,
vysvoboď mě z bahna, ať se neutopím! Kéž jsem vysvobozen z rukou těch, kteří mě nenávidí, z hlubokých vod. Ať mě neodvleče dravý vodní proud, ať hlubina mě nepohltí, ať nade mnou studnice nezavře ústa! Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobrotivé, pro své velké slitování shlédni na mne, neskrývej tvář před svým služebníkem, když se soužím, pospěš, odpověz mi, buď mi blízko, zastaň se mne, vykup mě kvůli mým nepřátelům! Ty víš, jak jsem tupen, ostouzen a haněn, máš před sebou všechny moje protivníky. Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně; na ty, kdo by potěšili - nenašel se nikdo.
Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet. Jejich stůl se jim staň osidlem a těm, kdo jsou s nimi zajedno, buď léčkou. Dej, ať se jim zatmí v očích, aby neviděli, jejich bedra ustavičně zbavuj síly. Vylej na ně svůj hrozný hněv, tvůj planoucí hněv ať postihne je. Jejich hradiště ať zpustne, v jejich stanech ať nebydlí nikdo. Neboť toho, kterého jsi ty zbil, pronásledovali, vypravují o bolesti těch, které jsi proklál. Sečti jejich nepravosti, ať před tebou nejsou spravedliví.
Nechť jsou vymazáni z knihy živých, nezapsáni mezi spravedlivé. Jsem ponížen, bolestí se soužím, avšak hradem je mi, Bože, tvoje spása. Písní budu chválit jméno Boží, velebit je budu díkůvzdáním. Hospodin to přijme raději než býka, býčka s paznehty a rohy. Pokorní to spatří a budou mít radost; kdo se dotazujete na Boží vůli, okřeje v srdci. Vždyť Hospodin ubožáky slyší, nepohrdá svými, když jsou uvězněni. Ať ho chválí nebesa i země, moře se vším, co se v nich hemží,
neboť Bůh zachrání Sijón a zbuduje judská města; budou tam sídlit a je mít ve vlastnictví. Potomstvo jeho služebníků je bude dědičně držet; budou v nich bydlet ti, kdo milují jeho jméno.

Evangelium: Mt 11,20-24

Tehdy počal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných skutků, že nečinila pokání: "Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu dály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání. Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude lehčeji v den soudu, nežli vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě odehrály takové mocné skutky, jako u vás, stála by podnes. Ale pravím vám: zemi Sodomské bude lehčeji v den soudu, nežli tobě."