Ježíš


A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."
Mt 28,20

Přečti si svědectví lidí, kteří
mají osobní zkušenost
s Ježíšem

Liturgické čtení

datum: 27. června 2019, čtvrtek 12. týdne v mezidobí

1. čtení: Gn 16,1-12.15-16

Sáraj, žena Abramova, mu nerodila. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Hagar.
Jednou řekla Sáraj Abramovi: "Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní." Abram Sárajiny rady uposlechl.
Vzala tedy Abramova žena Sáraj svou otrokyni, Hagaru egyptskou, deset let po tom, co se Abram usadil v kenaanské zemi, a dala ji svému muži Abramovi za ženu.
I vešel k Hagaře a ona otěhotněla. Když viděla, že je těhotná, přestala si své paní vážit.
Tu řekla Sáraj Abramovi: "Mé příkoří musíš odčinit. Sama jsem ti dala svoji otrokyni do náruče, ale ona, jakmile uviděla, že je těhotná, přestala si mě vážit. Ať mezi mnou a tebou rozsoudí Hospodin."
Abram Sáraji odvětil: "Hle, otrokyně je v tvých rukou, nalož s ní, jak uznáš za dobré." Od té doby ji Sáraj pokořovala tak, že Hagar od ní uprchla.
Nalezl ji Hospodinův posel ve stepi nad pramenem vody, nad pramenem při cestě do Šúru,
a otázal se jí: "Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš?" Odvětila: "Prchám od své paní Sáraje."
Hospodinův posel jí řekl: "Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku."
Dále jí řekl: "Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže je nebude možno ani spočítat."
A dodal: "Hle, jsi těhotná, porodíš syna a dáš mu jméno Izmael (to je Slyší Bůh), neboť Hospodin tě ve tvém pokoření slyšel.
Bude to člověk nezkrotný, jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu; bude stát proti všem svým bratřím."
Hagar porodila Abramovi syna. Abram nazval svého syna, kterého Hagar porodila, Izmael.
Abramovi bylo osmdesát šest let, když mu Hagar porodila Izmaela.

Žalm: Zl 106

Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné.
Kdo vylíčí bohatýrské činy Hospodina, kdo rozhlásí všechnu chválu o něm?
Blaze těm, kteří se drží práva, tomu, kdo si v každém čase vede spravedlivě.
Hospodine, rozpomeň se na mě pro přízeň, jíž svůj lid zahrnuješ, navštiv mě svou spásou,
abych směl spatřit dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí národa tvého, abych společně s tvým dědictvím o tobě s chloubou mluvil.
Zhřešili jsme už se svými otci, provinili jsme se, svévolně si vedli.
Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, tvé hojné milosrdenství si nepřipomínali, vzepřeli se při moři, při moři Rákosovém.
On však je zachránil pro své jméno, aby v známost uvedl svou bohatýrskou sílu.
Obořil se na Rákosové moře a vyschlo, propastnými tůněmi je vedl jako pouští.
Zachránil je z rukou toho, kdo je nenáviděl, vykoupil je z rukou nepřítele.
Jejich protivníky přikryly vody, nezůstal z nich ani jeden.
Tehdy uvěřili jeho slovům, do zpěvu se dali k jeho chvále.
Rychle však na jeho činy zapomněli, nečekali trpělivě na jeho pokyn.
Chtivostí se dali strhnout v poušti, pokoušeli Boha v pustém kraji.
On jim splnil jejich prosbu, ale stihl je pak úbytěmi.
V táboře žárlili na Mojžíše, na Árona, jenž byl Hospodinův svatý;
tu se rozevřela země, Dátana pohltila a přikryla Abírámův spolek.
Proti jejich spolku vyšlehl oheň, svévolníky sežehl plamen.
Na Chorébu udělali býčka, klaněli se slité modle,
zaměnili svoji Slávu za podobu býka, býložravce.
Zapomněli na Boha, svou spásu, který v Egyptě konal tak velké věci,
v zemi Chámově úžasné divy, bázeň vzbuzující činy u Rákosového moře.
Už vyhlásil jejich vyhlazení, ale Mojžíš, jeho vyvolený, postavil se před ním do trhliny a odvrátil jeho zkázonosné rozhořčení.
Přežádoucí zem si zprotivili, nevěřili jeho slovu,
žehrali v svých stanech, Hospodina neposlechli.
Pozvedl k přísaze proti nim svou ruku, že je v té poušti nechá padnout,
že jejich símě rozhodí mezi pronárody, že je rozpráší do všech zemí.
Pak se spřáhli s Baal-peórem, jedli při obětních hodech k poctě mrtvých model.
Svým jednáním uráželi Hospodina, proto je postihla pohroma.
Povstal Pinchas k vykonání soudu, pohroma se zastavila;
bylo mu to připočteno jako spravedlnost až navěky, do všech pokolení.
U Meribských vod ho rozlítili, kvůli nim zle pochodil i Mojžíš,
neboť se vzepřeli jeho duchu, jeho rty pronesly nerozvážnost.
Nevyhladili národy, o nichž Hospodin mluvil,
smísili se s pronárody, učili se dělat to, co ony.
Sloužili jejich modlářským stvůrám a ty se jim staly léčkou;
obětovali své syny a své dcery běsům.
Nevinnou krev prolévali, krev svých synů a dcer, které obětovali modlářským stvůrám Kenaanu; proléváním krve zhanobili zemi.
Tak se poskvrnili svými činy, svým jednáním porušili věrnost.
Hospodin vzplál hněvem proti svému lidu, svoje dědictví si zhnusil,
vydal je do rukou pronárodů, vládli jim ti, kdo je měli v nenávisti.
Utiskovali je jejich nepřátelé, byli jimi pokořeni, dostali se do područí.
Mnohokrát je vysvobodil; svými nápady však vzpírali se opět, ale na svou nepravost jen dopláceli.
On jejich soužení viděl, slyšel jejich bědování,
kvůli nim si připomínal svoji smlouvu, ve svém velkém milosrdenství měl s nimi soucit.
Dal jim dojít slitování u všech, kteří je odvlekli do zajetí.
Hospodine, zachraň nás, náš Bože, shromáždi nás z pronárodů, tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem.
Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky! A všechen lid ať řekne: "Amen." Haleluja.

Evangelium: Mt 7,21-29

Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´
A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´
A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále.
Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále.
Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku.
A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký."
Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením;
neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci.