Ježíš


Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.
1 J 4,15

Přečti si svědectví lidí, kteří
mají osobní zkušenost
s Ježíšem

Zpět na úvodní stranu

Zářil jako slunce!

Markéta Herková

Ten večer jsem si lehla do bratrovy postele, byla jsem vzhůru, ležela jsem na zádech, koukala jsem do tmavého stropu. Byla jsem velmi na dně, pamatuji si, že jsem v duchu s někým komunikovala, ale nevím už o čem. Vzpomínám si, že jsem komusi (v Ježíše jsem nevěřila) řekla: "Tak se mi ukaž!" V tu chvíli se mi zjevila v prostoru nade mnou nádherná, oslnivě zářící postava... Zářil jako slunce!

   Jako miminko jsem byla pokřtěna u katolické církve. Do kostela mne brávali občas, ale jen ze zvyku a nikdo se mi nesnažil vysvětlit, o co tam vlastně jde. Kdo je Bůh, kdo je Ježíš, co je to  ten bílý oplatek, co ostatní příjímají, jen mi bylo řečeno, že ho příjímat nemohu, protože jsem nechodila do náboženství. Do náboženství mne rodiče prostě nedali. Já jsem znala jen chabě modlitbu Otče náš...., Zdrávas Maria..., ale nevěděla jsem, co  znamená. Písmo, Bibli jsem neznala, kázání jsem nerozuměla.
   Nic mi to neříkalo, tak jsem do kostela přestala chodit. Jak jsem dospívala, tak jsem se v 15-ti letech chytla špatné party kamarádů, nejdříve jsem začala pravidelně kouřit cigarety, dále alkohol a po té přišla na řadu občas i tráva. Výjimečně na nějaké párty jsem zkusila ústy nebo nosem párkrát i tvrdou drogu, takové experimentování. Nežila jsem počestně.


   V šestnácti jsem se zamilovala do člověka z party, který o to nestál, nebyl to dobrý člověk, neměl dobré úmysly; naštěstí z toho nic nebylo, ale nedokázala jsem nejméně půl roku na něj přestat myslet. Žádný z té party nebyl dobrý člověk. To znamená, že jsem tam potkala spoustu lidí, kteří na mne neměli dobrý vliv a tak jsem se stáhla do sebe, začala jsem být samotář. S drogami jsem  hned přestala, s pitím také, neměla jsem na tom závislost. Jen jsem kouřila tabák, chodila po venku, sedávala na lavičkách a psala básničky o svých vnitřních pocitech. Pořád jsem hledala někoho, jako Bůh, ačkoliv jsem v Boha nevěřila, dala jsem mu jméno Káha a v duchu jsem ho volala. Toto období trvalo půl roku. Přesně toho půl roku, co jsem byla tajně zamilovaná do toho člověka. Půl roku před tím, než se mi stalo zjevení.


    Začal nový školní rok, zamilovaná, hloupá, pyšná. Necítila jsem se ve škole ovšem dobře, stranila jsem se spolužaček, chodila extravagantně oblékaná s myšlenkami pořád někde ve větru, u toho člověka, do kterého jsem byla zamilovaná. Spolužačky mne ve škole neměly rády. Lišila jsem se. Poznamenaná předešlým způsobem života, stal se zlom.


   Na den mých 17-tých narozenin, jsem si pořídila pejska a přesně ten den, můj o čtyři roky starší bratr, spáchal sebevraždu. Uzavřená do sebe, bez smyslu života, hloupě zamilovaná,  a hlavně bez bratra. Nechtělo se mi žít! 


   Ten večer jsem si lehla do bratrovy postele, byla jsem vzhůru, ležela jsem na zádech, koukala jsem do tmavého stropu.  Byla jsem velmi na dně, pamatuji si, že jsem v duchu s někým komunikovala, ale nevím už o čem. Vzpomínám si, že jsem komusi (v Ježíše jsem nevěřila) řekla:  " Tak se mi ukaž ! " V tu chvíli se mi zjevila v prostoru nade mnou nádherná, oslnivě zářící postava, oděná celá v roucho až k nohám, měla volné, dlouhé rukávy. Vlasy i vše na ní zářilo.  Z postavy vystupovala ze všech stran nádherná a strašně silná zlatá záře, která mnou prostupovala tak silně, až mne to uzemnilo k posteli, jako bych měla na sobě tisíc balvanů, nesčetněkrát silnější než  třeba tlak na centrifuze. Takový to byl pocit. Nebylo tam žádné tmy, jen jasné omračující nádherné zlaté světlo, které vycházelo z té postavy, která vypadala jako člověk. Neviděla jsem jí ovšem do tváře, jen obrys hlavy s vlasy, protože tvář zahalovalo to světlo z ní vycházející a bylo to z dálky v prostoru.


   Hledím na tu velmi silně zářící postavu člověka a najednou mne pojala hluboká bázeň, v duchu jsem se v úctě té zářící postavě člověka poklonila, ona mi pravou rukou pokynula směrem od spodu nahoru. Pochopila jsem, že moji poklonu přijala a přestala jsem se klanět. Pořád jsem koukala na tu postavu a hned v tu chvíli ve mě třikrát v místě břicha něco cuklo, byl to individuální stav, s odstupem času vím, že to byly mé niterní hříchy. Hřích, to je vědomé a dobrovolné porušení desatera, které jsem ovšem tehdy neznala, dnes samozřejmě ano. V břiše mne nic nebolelo, jen to byl takový vnitřní pocit porušení. Když jsem hleděla na tu postavu člověka zjevenou ve své slávě, nedalo se nic před ní zakrýt, ani hřích, vše bylo před ní odkryto, jakékoliv nedostatky. Potom vnitřním cuknutí najednou postava v mžiku zmizela, odešla tak rychle, jak přišla. V mžiku. A zase jsem hleděla do toho tmavého stropu. Nakonec jsem usnula.


   Vymazala se mi paměť, zhruba na necelý rok jsem na tuto událost zapomněla, neboť jsem po smrti bratra prožívala hluboký stres. Ten 1 rok po zjevení jsem chodila normálně do školy, ale nebylo  mi dobře, nedobré vztahy ve škole i doma sílily, stranila jsem se všech, dost jsem vnitřně trpěla, měla jsem i zdravotní problémy. Lidi z party a i toho člověka, do kterého jsem byla zamilovaná jsem párkrát potkala. Jednou jsem šla s nimi i na disko, drogy jsem již nebrala a po tomto setkání jsem s alkoholem skončila nadobro nejméně na 3 roky, později jen příležitostně. Jen jsem dále kouřila cigarety.


  Paměť se mi zhruba po roce vrátila a já jsem spekulovala, co jsem to viděla? Protože jsem se cítila celkově špatně, začala jsem se postupně modlit k Bohu, aby mi pomohl. Nazývala jsem tu postavu, co se mi zjevila Duchem svatým, protože to slovo jsem kdysi slyšela v kostele a ta postava na mne působila velice svatě. Smrt mého bratra a minulé události, způsob života, jakým jsem kdysi žila a lidi, s kterými jsem se stýkala, ve mně zanechaly následky, zdravotní problémy, způsobeny i tím šokem, co jsem prožila. Modlila jsem se Otče náš... a  Zdrávas Maria..., co jsem kdysi slyšela v kostele, šlo to velice, velice těžko, byla jsem ovšem vytrvalá, díky modlitbě k  Bohu, jsem si odvykla kouření cigaret. Skrze modlitbu mi Bůh celkově dodával sílu, dával mi jasnozřivé sny a vůli vše snést a vytrvat v dobrém a v modlitbách. 


    Asi po roce jsem od matky mé zesnulé kamarádky dostala Bibli a začala jsem ji číst. Došlo mi, že to co se mi zjevilo tehdy v 17-ti byl  Ježíš Kristus..!! Je o zjevení psáno v Bibli. O tom, že to byl Ježíš mne hlavně přesvědčil úryvek z Bible,  Zjevení Janovo: 1: 13-16. Cituji: „ ...uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem a na prsou zlatý pás. Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně: jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč: jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle.“ Toto jsem poprvé četla až zhruba 2 roky po zjevení! Jinak si můžete přečíst v Bibli o dalších zjeveních např: evangelium podle Matouše 17:2,3 dále podle Marka 9:2-4, Lukáše :24:13-49 ,dále Jana 20:11-31, dále 21: 1-14. i jinde v Bibli,  ve starém zákoně jsou i různé formy Božího zjevení Mojžíšovi aj. Ovšem velmi zajímavé je zjevení sv. Pavlovi: Skutky apoštolů : 9:3-5  a další.


   Rozhodla jsem se pro katolickou církev, také vzhledem k tomu, že jsem u ní byla pokřtěna a vodili mne do katolických kostelů. Jako samouk jsem Bibli studovala, byla jsem přezkoušena  a poučena z písma u jáhna a  po první svaté zpovědi u kněze, kdy mi Ježíš odpustil všechny hříchy spáchané za celý můj dosavadní život, šest dní před mými dvacátými narozeninami jsem poprvé přijala Krista při mši ve svátosti, (tu bílou hostii, ten bílý posvěcený oplatek, který mi kdysi zakazovali přijmout.). 


   Dále jsem po osmi měsících přijala od Boha Ducha svatého tzn. svátost biřmování, krátce před touto svátostí i po ní jsem od Ježíše dostala mnoho darů a milostí. Po některé zpovědi jsem cítila v srdci přítomnost samotného Krista skrze jeho lásku, byla jsem i osvícena (prosvícena) Božím světlem, které jsem cítila zevně i zevnitř své duše. Dále jsem cítila  přímo blízkost Ježíše a slyšela i jeho jemný milující hlas, ale toto zjevení bylo to nejsilnější, co jsem kdy zažila. Byla jsem různě trápena i od zlého ducha, (démona neboli padlého anděla), pomoc jsem skrze modlitbu hledala u svého anděla strážného (anděl jako posel Boží), který mi opravdu pomáhal a podporoval mne duchovně, řešila jsem to i u křesťanských exorcistů a obstála jsem. Jeden čas jsem navštěvovala mše i každý den, teď již ne, ale to nevadí. Samozřejmě, že na mne přicházely i těžké zkoušky a stále přicházejí, zdravotní stav pořád u mne není v pořádku, ale je stabilizovaný. Dokonce jsem se před rokem a něco vdala za věřícího křesťana.

Celkově musím říct, že když je člověk upřímný a chce opravdu následovat Krista (evang. MT: 5:8), dále zapře sám sebe, vezme na sebe svůj kříž, starosti a jde  za Kristem, dostane mnoho darů a milostí a i Boží ochranu. Jde o to důvěřovat Bohu.. Považuji se za věřící křesťanku již zhruba 11let, od té doby, co se obracím k Bohu v modlitbách, již od 18-ti. Od 19-ti neustále následuji Krista, chodím pravidelně na bohoslužby, mše, čtu Bibli, modlím se denně a vidím, že je Ježíš stále se mnou. Já miluji jeho a on miluje mne.

 Markéta Herková. únor 2010

  

Zobrazeno 13260x od 05. 02. 2010
Zpět na úvodní stranu

Hodnoceno 554x, aktuálně 3.32 bodů

Jak Tě svědectví oslovilo? 0 1 2 3 4 5  (5 = nejvíce)
Sponzor překladu
Společenství pro Ježíše Kroměříž
Bozipratele@kromeriz.cz
Společenství pro Ježíše Kroměříž
Kategorie
Ostatní (138)
Kurz Filip (53)
Uzdravení fyzické (44)
Okultismus (27)
Obrácení (142)
Povzbuzení víry (148)
Vyslyšení modlitby (89)
Boží zásah (184)
Uzdravení vztahů v manželství (13)
Katolické svědectví (53)
Uzdravení vztahů mezi lidmi (18)
Dary Ducha svatého (48)
Osobní zkušenost s Boží láskou (162)
Slovensky (33)
Uzdravení vnitřní (27)
Uzdravení z alkoholismu (10)
Satanismus a jeho projevy (15)
Osvobození z drogové závislosti (10)
Uzdravení z nenávisti vůči lidem (4)
Desátek a požehnání v hmotné oblasti (7)
Uzdravení z depresí (15)
Kurz Alfa (15)

Pro přidávání diskuzních příspěvků se musíte přihlásit.

Diskuze ke svědectví

...nejsou žádné příspěvky