Ježíš


Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu.
Izajáš 49,15

Přečti si svědectví lidí, kteří
mají osobní zkušenost
s Ježíšem

Zpět na úvodní stranu

Mistr krásného slova

Radovan Lukavský

O Bohu jsem nikdy nepochyboval. Pro mne víra byla samozřejmá, přirozená, byla tím co dávalo mému životu řád, smysl, také radost a ujištění, že Bůh je se mnou. Mistr krásného slova

Mistr krásného slova



Radovan Lukavský je jednou z nejvýraznějších osobností našeho hereckého umění, filmový, televizní a divadelní herec. Dispozici k herectví získal po mamince, která už jako mladá hrála v ochotnickém spolku vídeňských Čechů ve Vídni, později v ochotnickém souboru v Praze.


Těsně před 2. světovou válkou byl Radovan Lukavský přijat na filozofickou fakultu. Poté, co byly v roce 1939 vysoké školy nacisty uzavřeny, začal studovat na konzervatoři. Během války byl však nuceně nasazen v Německu. Po skončení války dostudoval vysokou školu a současně dokončil konzervatoř. Podílel se na založení divadla DISK. Do r. 1957 působil v Městském divadle na Vinohradech a v Městských divadlech pražských, poté se stal členem činohry Národního divadla.


Jako herec proslul především dokonalým hlasovým projevem. Významná je Lukavského činnost pedagogická (konzervatoř, DAMU, FAMU). V březnu 1997 byla Radovanu Lukavskému udělena cena Thálie za celoživotní jevištní mistrovství. Ve svých pětaosmdesáti letech společně s vnučkou Klárou sepsal autobiografickou knihu nazvanou „Rozhovory s dědečkem“, která vyšla na podzim v r. 2005. Před nedávnem jsme mohli slyšet poutavý rozhovor Anny Štěpánkové s Radovanem Lukavským odvysílaný Radiem Proglas, ze kterého vyjímáme:


Pane profesore, co pro Vás v životě víra znamenala a znamená?


O Bohu jsem nikdy nepochyboval. Pro mne víra byla samozřejmá, přirozená, byla tím, co dávalo mému životu řád, smysl, také radost a ujištění, že Bůh je se mnou. V takovém duchovním společenství s Bohem jsem se nikdy necítil sám a tak je tomu doposud.


Maminka pochází z Bystřice pod Hostýnem, byla pokorná, hluboce věřící žena. Měl jsem také dvě sestřičky, všechny tři nás vedla k Bohu a k modlitbě. Když mne ráno vypravovala do školy řekla: pomodli se za „dar osvícení Duchem svatým“. Moc jsem tomu nerozuměl, ale běžel jsem do školy, udýchaně se modlil za „dar osvícení“ Duchem svatým a pak ještě pokračoval modlitbou „Otče náš“. Později v životě jsem byl mamince velice vděčný, že mne vedla k Bohu a naučila se modlit. Byla to právě víra v Boží pomoc, která mě v těžkých chvílích držela a několikrát pomohla.


V dětství jsme žili skromně, bydleli jsme v bytě o jedné místnosti a neustále jsme byli pospolu. Onemocněla nám nejmladší sestřička a maminka ji s úzkostí ošetřovala. Najednou říká: Radoušku, rychle si klekni a modli se, Květuška nám asi umírá. Skoro už nedýchala. Klekl jsem si k oknu a modlil se, aby nám Pán Ježíš Květušku zachránil. Ani to tak dlouho netrvalo a najednou maminka říká: „Tož, už to bude snad dobré, možná jsi ji pomohl“. Květušce povolila křeč, uvolnila se a bylo ji lépe. Víte, toto mi zůstalo v paměti!


Jistě máte ještě mnoho dalších zkušeností?


Ano, stalo se, že moje manželka čekala druhé dítě a za uchem se jí objevila bulka. Doktor z domu ji řekl: dejte to vyříznout. Šla tedy na kliniku a nádorek odoperovali. Než však přišla domů, volali mi z kliniky, abych přišel. Sdělili mi, že je to lymfatický sarkom a má možná půl roku života. Já jsem byl jako omráčený, na něco takového jsem nebyl připravený. Manželka však už věděla o co jde, uklidňovala mě, byla nesmírně statečná. Modlili jsme se spolu, ale také kudy jsem chodil, modlil jsem se za ni.


Jednou při bohoslužbách jsem se opět vroucně modlil a prosil jsem Krista Pána o zdraví své ženy. Najednou jsem si uvědomil přítomnost Krista, pocítil takové uvolnění a ubezpečení, že budu vyslyšen, že moje žena bude zdravá. Chodila dál na kontroly. Nejprve každý týden, pak za měsíc, za rok, až nám jednou lékař řekl: „Je to pro nás neuvěřitelné, ale vaše žena je už zdráva“. Byly i jiné situace, kdy mně víra v Boha pomohla přežít a pevně důvěřovat, že Boží pomoc je vždy s námi.


Je víra pro herce přínosem, pomohla vám vytvářet role? Musel jste dělat kompromisy, nebo i roli odmítnout?


Víra k herectví patří. Úkolem herce je to, co vyjádřil Shakespeare skrze postavu Hamleta. Herec a role nastavují společnosti a době zrcadlo, pravdivý pohled jejím mravům a zásadám. Svět na mravy nemá lepších kritérií, než desatero. Pravda a pravidla pro život jsou jedině v desateru, nic jiného nemáme. Herec má ukazovat na vady společnosti a také inspirovat k dobrým mezilidským vztahům.


Za komunismu tato kriteria neplatila, proto se víckrát stalo, že jsem dostal roli poplatnou režimu. Pokud role obsahovaly historické chyby, lži a byly proti mému svědomí, připravil jsem opravený text. Potom jsem požádal o tyto změny a když mi nebyly umožněny, roli jsem nepřijal. Těch odmítnutých rolí bylo víc. Později mne již znali a už věděli, co přijmu a co ne.


Jako profesor herectví jste byl určitě i vzorem pro své studenty. Jaké jste měl vzory Vy?


Setkal jsem se s velkými vzory, které jsem obdivoval, byla jich celá řada: pan Voska, Karel Höger, Štěpánek. Marvan byl pro mne hvězdou a já byl nesmírně šťastný, že jsem se s těmi herci setkal. Nikdy jsem však neměl pocit, že bych měl někoho napodobovat. Jen jsem si vždy uvědomoval jejich plnou vnitřní účast s tím, co říkají.


Co Vás motivuje k účasti na charitativních představeních, na kterých Vás v poslední době lidé tak často potkávají?


To snad není tak těžké uhodnout, když naším životním posláním je nastavit světu pravdivé zrcadlo. Nejen to. Herec odvádí umělecké dílo a každé umělecké dílo musí obsahovat tři složky: pravdu, dobro a krásu. V herectví je velmi důležitá krása. Divák má z představení odcházet obohacen estetickým a blaženým pocitem krásy.

Na každé charitativní setkání přicházím s radostí, protože jsem ve společenství s druhými. Velice mě těší, že zde můžu dávat to, co bylo dáno mně a hlavně jsem rád, že je mi umožněno plnit mé životní poslání.


Pane profesore, velice děkuji za rozhovor a na závěr, co byste popřál lidem v naší zemi?


Přeji Vám všem, aby se i Vám dařilo žít své životní poslání, a aby Vás při tom provázel dar „osvícení Duchem svatým“.


převzato s laskavým svolením Brněnské tiskové misie (www.btm.cz), květen 2007

Zobrazeno 11088x od 21. 05. 2007
Zpět na úvodní stranu

Hodnoceno 635x, aktuálně 2.97 bodů

Litujeme, ale nulou mají právo hodnotit pouze lidé, kteří jsou ochotni vydat své svědectví.
Pošlete-li své svědectví, budete mít právo dále hodnotit.
Jedno ze svědectví jste nulou hodnotili dne 13. 12. 2018. (IP: 34.203.225.78)
Chcete-li sponzorovat překlad svědectví
"Mistr krásného slova"
z češtiny do...
  Cena za překlad Můžete zde:
...němčiny 650 Kč Sponzorovat
Proč sponzorovat překlady? Jak sponzorovat překlady?
Sponzor překladu
Společenství pro Ježíše Kroměříž
Bozipratele@kromeriz.cz
Společenství pro Ježíše Kroměříž
Kategorie
Ostatní (138)
Kurz Filip (53)
Uzdravení fyzické (45)
Okultismus (28)
Obrácení (143)
Povzbuzení víry (150)
Vyslyšení modlitby (91)
Boží zásah (185)
Uzdravení vztahů v manželství (13)
Katolické svědectví (54)
Uzdravení vztahů mezi lidmi (19)
Dary Ducha svatého (49)
Osobní zkušenost s Boží láskou (164)
Slovensky (33)
Uzdravení vnitřní (27)
Uzdravení z alkoholismu (11)
Satanismus a jeho projevy (15)
Osvobození z drogové závislosti (11)
Uzdravení z nenávisti vůči lidem (4)
Desátek a požehnání v hmotné oblasti (7)
Uzdravení z depresí (15)
Kurz Alfa (15)

Pro přidávání diskuzních příspěvků se musíte přihlásit.

Diskuze ke svědectví