Ježíš


Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje.
Řím 6,9

Přečti si svědectví lidí, kteří
mají osobní zkušenost
s Ježíšem

Zpět na úvodní stranu

Afrika

Ivana Velechovská

Včera jsem byla na mši, potkala jsem tam moji paní učitelku ze školky a ta mi řekla: "To jsi musela jet až do Afriky, aby jsi toho Boha našla." Udělala mi křížek na čelo a já jsem byla šťastná. Afrika

   Můj příběh začal v malém podhorském městečku, kde jsem vyrůstala se svými rodiči. Bylo to jako pohádka, táta se seznámil s mámou a pak se vzali, dostali byt a každý měl svou práci. Měli se rádi a zanedlouho po svatbě jsem se narodila já a potom můj bratr. Všichni jsme byli šťastní, nebo alespoň se to tak zdálo.
   Problém začal, když jsem začala hledat můj smysl života. Mnohokrát jsem se ptala sama sebe, proč vlastně nejsem šťastná. Zkoušela jsem najít svou seberealizaci v práci, ale vždy po pár měsících jsem cítila, že to není ono a vyměnila zaměstnání. Začala jsem cestovat a doufat, že v jiné zemi to bude lepší.Taky jsem si zkoušela najít partnera, protože přece všichni říkali, že když se vdám budu šťastná. Vystřídala jsem několik partnerů, třeba to ještě není ten pravý.Zkrátka zkoušela jsem všechno možné i nemožné, ale pravda je, že jsem prostě jen utíkala a trápila se.
   Až jsem se dostala do Afriky, přijela jsem tam jako dobrovolnice pracovat z dětmi. Byla to moc pěkná práce. Seděla jsem s mým kamarádem u stolu a povídali jsme si o životě. On se mně zeptal: a ty se nechceš vdávat a mít rodinu? No a já jsem mu po pravdě řekla, že už jsem si vytrpěla dost s muži a radši už budu do konce života sama. Pak se mně zeptal, jestli jsem katolička. Bez váhání jsem řekla že ne a že rodiče taky nejsou. A pak jsem mu řekla, že když něco potřebuji, tak si to musím stejně zařídit sama a nečekat na Boha. - Teď vím, že to nebylo správné. On mně přesto představil jedné jeptišce a ta mně pozvala k nim domů ... Nejprve jsem se styděla a strašně jsem se bála, že udělám něco špatně. Povídaly jsme si o práci, ona měla vyšívací kroužek a pozvala mně jestli se nechci přijít podívat. Poobědvali jsme a já jsem byla překvapená, že jsem se cítila dobře a dokonce jsem poprvé v životě viděla sestru se smát. Než jsem odcházela, ještě mi řekla, že jestli chci s nimi jít do kostela mám počkat v 7 hodin u dveří. Po této návštěvě jsem začala opravdu přemýšlet. A zjistila jsem, že oni také pomáhají lidem, dělají to, co jsem já taky chtěla dělat. Ráno jsme spolu šli do kostela. Já jsem skoro ničemu nerozuměla,ať to byl jazyk nebo kdy se mám postavit a všechno ... Ale nějak mně to okouzlilo.  Zapsala jsem se tedy na katakeze pro dospělé. První hodinu nás učili symbol kříže a vysvětlovali trojjedinost Boha. Opravdu jsem začínala od začátku.
   A s postupem času jsem si začínala uvědomovat, že je to pro mně víc než jen studium. V kostele mně vždy přivítaly dobře, byla jsem tam jediná bílá holka a ještě k tomu cizinka. Ujala se mně paní, všichni jí tam říkaly babička Lilia a moc mi pomohla. Nejen, že mi vždycky řekla, kde si sednout nebo co dělat, ale také jsme spolu byly na setkáních místních katolíků, to ona mně před velikonoci vzala na křížovou cestu a v květnu jsme se modlili růženec. Byla jsem moc ráda, že jsme se vždy v kostele potkaly a děkuji jí, že jsem mohla chodit všude s ní i když jsem na některé věci neměla mít právo, protože jsem nebyla pokřtěná. Začala jsem chápat opravdový smysl toho všeho a cítit boží lásku. V životě jsem se začala cítit vyrovnanější a šťastnější. A už jsem si neděli, bez toho abych šla do kostela nedokázala představit. Získala jsem něco moc krásného a chci za to poděkovat.
Tak plynul čas a já jsem se musela začít chystat na odjezd, ale vůbec se mi nechtělo. Získala jsem opravdové přátele, kterých jsem nikdy ve svém životě moc neměla. Ale Bůh to tak chtěl, věděl, že už budu mít sílu se vrátit domů a i přesto, že rodiče nevěří já budu dál pokračovat, protože jsem mu to slíbila. Než jsem odjížděla, poprosila jsem místního kněze,aby mně pokřtil. Bylo to moc krásné a já jsem byla šťastná. Dostala jsem moc pěkných dárků na cestu domů a taky dárek pro moji mámu.
   Už jsem tady u nás skoro měsíc a Bůh a ostatní křesťani se o mně starají moc dobře, pomohli mi najít práci  a teď se budu připravovat na biřmování. Lásku a porozumění jsem našla u Boha a je to pro mně to nejcennější na světě. On jediný měl se mnou tu nekonečnou trpělivost a čekal na mně. Dovedl mě až do Afriky, kde se o mně staral a já bych mu za to chtěla zasvětit svůj život. Děkuji ti Bože a dovol mi být tvou služebnicí. 

Ivana Velechovská, červen 2011

Zobrazeno 6584x od 02. 06. 2011
Zpět na úvodní stranu

Hodnoceno 282x, aktuálně 3.13 bodů

Jak Tě svědectví oslovilo? 0 1 2 3 4 5  (5 = nejvíce)
Kategorie
Ostatní (138)
Kurz Filip (53)
Uzdravení fyzické (43)
Okultismus (27)
Obrácení (142)
Povzbuzení víry (147)
Vyslyšení modlitby (88)
Boží zásah (183)
Uzdravení vztahů v manželství (13)
Katolické svědectví (52)
Uzdravení vztahů mezi lidmi (18)
Dary Ducha svatého (48)
Osobní zkušenost s Boží láskou (162)
Slovensky (33)
Uzdravení vnitřní (27)
Uzdravení z alkoholismu (10)
Satanismus a jeho projevy (15)
Osvobození z drogové závislosti (10)
Uzdravení z nenávisti vůči lidem (4)
Desátek a požehnání v hmotné oblasti (7)
Uzdravení z depresí (15)
Kurz Alfa (15)

Pro přidávání diskuzních příspěvků se musíte přihlásit.

Diskuze ke svědectví