Je mi 35 let. Rodiče mne učili víře od malička, ale byla to
víra vlažná. Mše jsem si odseděla, nic mi to neříkalo, ale přesto jsem cítila,
že mi něco chybí. Ve 30 letech si mne Pán
stále více přibližoval a přitahoval k sobě. Já jsem stále mnoho věcí nechápala, ale stále jsem hledala. Byla
jsem opravdu jak ten eunuch (pozn. : v daném kontextu je eunuchem označen
člověk, který sice ví všechno o Ježíši, ale protože se Ním v Jeho Lásce
nikdy nesetkal, není schopen dál předávat duchovní život). Četla jsem, slyšela, modlila, ale pořád to nebylo ono. Šlo to
mimo. Nebylo to ze srdce. Až na Kurzu, kdy jsem se opravdu snažila odevzdat Bohu sebe a všechno, co mne trápilo a
při působení Ducha svatého mi opravdu Pán daroval ty dary, které jsem nejvíce
potřebovala. A nejen to. Začalo se to
měnit i v rodině. Cítila jsem to nejvíc u manžela. Dříve jsem měla strach
se se synem, který má 4 roky modlit, protože si manžel dělal z modlitby
srandu. Když jsem přijela z Kurzu, tak můj manžel učil syna sám „Otče
náš“. Když se syn nechtěl modlit, klekl si se mnou a pomodlil se se mnou. To
udělal od svatby podruhé (jsem vdaná 16 let). A nyní jsem cítila, že ho vede
Duch Svatý. Nyní se s chlapcem modlíme každý večer. Teď, když se bojím
nebo mám starost, zpívám si „vlož svoji starost na Pána…“ a cítím úlevu. Vím,
že Pán je se mnou a mé prosby za manžela slyší, a že jsem konečně udělala ten
správný krok, na který Pán čekal 35 let. Čekal na mé odevdání se Jemu, aby mohl
působit v mém životě. Já
mu stále svazovala ruce, ale nyní chci každý den, který mi dá, vykročit
s Ním. Proto bych všem tento Kurz vřele doporučila. Všem vám, kteří se
staráte, aby co nejvíce lidí poznalo Pána, všem vám Pán Bůh zaplať a ať co nejvíce
lidí zažije to, co jsme zažili my všichni na tomto Kurzu Filip.
(Lukov u
Zlína – bez podpisu)
Chtěla bych se
s Vámi podělit o svůj zážitek s Ježíšem. První co jsem začala vnímat
po probuzení byla melodie chvály, kterou jsem snad zpívala a cítila jsem to
celou noc. Chvalme Ježíše, chvalme Ho, chvalme Ježíše, chvalme Ho… a tuto
melodii stále dokola Prožívala jsem veliké nadšení a radost. Tak jsem tam
nějakou dobu vnitřně zpívala, pak jsem vstala, venku byla ještě tma, mohly být
tak čtyři, půl páté (……...) To, co jsem cítila se nedá popsat, to se musí
prožít. Byla to nádhera, kterou bych přála všem. Byla jsem Mu hrozně blízko,
byla jsem v Něm úplně ponořena. Myslím si, že to, co jsem prožila,
nedokážu ani popsat, všechno, co jsem napsala není to, co jsem cítila. Jak
dlouho jsem pobývala v Jeho blízkosti nevím.(……..) Kéž by byla z mých
řádků aspoň trochu cítit radost a nádhera, kterou jsem s Ním prožila. Díky
Tobě, Pane. Díky. Také Vám všem bych chtěla poděkovat za všechno, co jste pro
nás udělali. Díky. Sestra Eliška.
(Eliška M., Strážnice, 46 let)
Je mi 45 let, věřící jsem od malička. Tady na kurzu Filip jsem pocítila, že Bůh mě opravdu miluje. I když jsem stále nemocná, myslela jsem si, že se málo modlím, také problémy přicházejí jeden za druhým. Tady jsem poznala, že Pán Bůh mě jen zkoušel a dal mi na kurzu Filip poznání Ducha svatého, byla jsem silně zasažena. Našel mě tam. Už to asi ode mne nemohl poslouchat, a tak mi dal vědět o své existenci. Díky Tobě Pane! Pán Bůh nás miluje a zadarmo. Dal mi to pocítit, ale já nedokážu to svými slovy ani vyjádřit, jak je krásné být v Boží náručí. Teď už vím, že když mám problém, tak ho odevzdám Pánu a je mi lépe a v srdci klid. Díky tomuto kurzu Filip se umím odevzdat Bohu, i když nic nemám, jenom ten hřích jako eunuch. I ten hřích jako ten eunuch jsem mu odevzdala. Srdce mám plné radosti, že to všechno můžu vkládat na Pána. Díky Tobě Pane. Díky Duchu svatý, že jsi mě našel a dal ses mi poznat a ukázal, že mě miluješ a zadarmo. Díky Pane!
Emília K. Cetechovice
Drazí přátelé, díky za kurz Filip. Je to velké dílo, co činí Duch svatý. Po odemčení našeho nitra se měly dít věci, a ony se děly. Nejdříve jemně, pak postupné naplňování radosti a vyvrcholením bylo seslání daru Ducha sv. Už jsem změnu – pálení rukou – cítila dříve na charizmatických mších, ale teď to bylo tak intenzivní, tak silné. Je to to nejkrásnější, co mám. V té radosti jsem stále, chodím, usmívám se a zpívám si – chválím Pána. Změnu vidí i rodina. Jistě se mé svědectví dotkne i jich a oni se zúčastní také tohoto velkého díla Božího. AMEN! Pokřtěná jako miminko, věk 37 let.
Marie T., Dolní Bojanovice
Zažil jsem asi tak 4-5 cvičení i s tímto kurzem Filip. Mám 47 let, jsem křesťanem od dětství, byl jsem vychováván k dobrému vztahu k Ježíši, Bohu i p. Marii. Ne sice tak jak se to má dělat, bylo to takové vlažné, proto se také stalo, že jsem v plnoletosti dosti pochyboval – ve víře. Otec v mých čtrnáctých letech zemřel a s mámou to bylo už nedostačující, prostě mě nechápala mé problémy, které se hromadily. Když jsem se oženil, museli jsme s manželkou odejít z mého domova a založit nový. Jenže problémy, které zůstaly od dřívějška byly nevyřešené. Bratr, který převzal domov i se starou mámou, nechtěl na některé moje vyjádření reagovat. Tím se situace zhoršila a také naše vztahy. Omezili jsme se natolik, že jsem nepomyslel ani na smíření. Od určité doby jsem trpěl žaludeční nemocí – dvanácterník, bolestí páteře, onemocnění močových cest, z dětství hučení v uších, které mám doposud a bolesti hlavy se začaly ozývat. Od prosince minulého roku jsem začal marodi, léčení však nemělo velký úspěch. V březnu 1998 jsem po informaci mého švagra Zdeňka B. o kurzu Filip uvažoval. Jel jsem i přes svoji nemoc týž měsíc na setkání P.Alvára do Kroměříže. Zapůsobilo to na mne velice kladně, aspoň psychicky jsem byl na tom lépe. V dubnu koncem měsíce, chtěl jsem nastoupit do práce, ale najednou jsem začal vnitřně krvácet (dvanácterník). Dosti velká ztráta krve. V nemocnici jsem pobyl asi tak 7 až 8 dní, manželka zrovna byla v Medžugorji. Měl jsem původně jet také. Za ten týden jsem se uzdravil natolik, že mě dokonce poslali z nemocnice domů. V domácím léčení jsem pobyl další měsíc. Podle lékařů jsem do nemocnice přišel ve velmi vážném stavu. Po domácím léčení a konečném vyšetření jsem dostal to nejlepší vysvědčení. Malá jizvička a po dalších vředech ani památky. Než jsem byl totiž na tom vyšetření, dostal jsem se v červnu opět do Kroměříže na setkání s knězem Alvarem. Při mši svaté jsem se cítil plně zdráv od této nemoci. Před necelým měsícem jsem dostal do rukou od známých zde v Hustopečích list na kurz Filip, na který jsem se přihlásil i s manželkou, ale ta rovněž ze zdravotních důvodů se nezúčastnila. Teď se však chci vyjádřit na tento kurz Filip. Byl pro mě ten nejlepší balzám na mé tělo i mou duši. Nikdy jsem se tak necítil svěží a pevný, jak zde v přítomnosti Ducha svatého. Snažil jsem se celou duší i tělem být spojen jak s těmito lidmi, kteří zde přišli taktéž pro obnovu své duše i s báječnými organizátory, které Duch svatý i s námi všemi takto posiloval. Děkuji Duchu svatému i vám všem, kteří jste se tak významnou věc zasloužili. Mohu také říct na konec, že nemám nic špatného i žádnou zášť proti svým bližním.
Jaroslav K., Hustopeče u Brna
Zrovna teď mi bude 52 let. Jsem věřící od dětství. Kolem 8. až 10. Roku života jsem dala za pravdu materialistické a vědecké výchově, a usoudila jsem, že je to blbost a že Bůh asi není. Ale už v té době jsem obdivovala starý Egypt a Indii a Tibet. A drásala jsem se po každé dostupné i nedostupné knize. Silně jsem si začala uvědomovat univerzální kosmickou inteligenci a její klíčovou úlohu v jakémkoli projevu života. Kristus mě ještě moc neříkal. Za Kristem mě poslal Rama Krišna výrokem: „Že všechna náboženství jsou stejně cenná, ale že je nutno se řídit tím náboženstvím, ve kterém byl člověk vychován, ve kterém se zrodil.“ A vzala jsem do ruky Bibli. Věřte, nevěřte, při prvním čtení prvního evangelia mě to srazilo na kolena, řvala jsem, že jsem nemohla číst, a poznala jsem lásku Boží, která je nepochopitelná. To mě bylo 18 let. Kurz Filip má v dnešní době pro lidi ohromnou cenu. V kostele se tímto způsobem nikdo neuvolní. Doma na to nemají čas, podmínky. I když se modlí, obyčejně hrkají naučená slova. Málokdo na to jde jinak. Katolické církev šmahem odsuzuje jiná vyznání. I z naší kazatelny zazněl názor (ale to už je dávno), proč se poohlížet po bezbožných, pohanských východních naukách. Proč si neuvědomíme, že všude se projevuje Boží vůle i ve východních náboženstvích, a že oni se museli nějakým způsobem dopracovat ke Svatému Duchu bez Krista. Ano. Díky Bohu, že Vám dal toto vnuknutí a že dokážete všechno připravit. Takhle opravdu bude církev živá a brány pekelné je nepřemohou. Lidé se naučí v Bohu žít a radovat se. Což si myslím, že velká většina si nějak nedovede ani představit. Každý přijde ke křížku, jak se říká, když už je mu opravdu zle a neví kudy kam. Jsme na tom tak špatně, že Pán musí použít až tak tíživých prostředků? Já sama Vám děkuji, že jsem si potvrdila správnost svého uvažování. Někdy, opravdu jen někdy, mě přepadl dojem, že jsem nějaká asi zcestná. A tak se teď raduji o to víc, že vím, že se se mnou raduje spousta lidí. Stálou účast a podporu v myšlenkách Vám posílá Libuše.
Libuše P., Hustopeče
Bude mi 20 let. Věřící jsem od malička, ale přesto jsem na kurzu Filip poznala, že do jisté míry jsem byla pouze „věřící“. Dva týdny od nabídky na kurz Filip jsem se rozmýšlela, zda mám jet. Pak mě Ježíš „přemluvil“ (a věděl proč) a teď jsem ráda, že jsem tam byla. Doposud mi stačily exercicie na Velehradě, se kterými jsem měla dobré zkušenosti, ale bylo třeba zkusit zase něco nového. Byla jsem překvapená, že na kurzu byli lidé všech věkových kategorií. To se mi moc líbilo. Naučila jsem se „modlit“ a také využívat Písmo svaté, jak se má. Věděla jsem, že mě Bůh miluje, ale nikde jsem to neprožila tolik jako tam. Potvrdilo se mi motto, že „úsměv je nejkrásnější cestou mezi lidmi“. Boží láska nás spojila v jedno, poznala jsem tak trochu sama sebe, našla jsem cestu k mým blízkým a známým, kteří tam byli se mnou a radovala jsem se z každého okamžiku, který jsem dostala od Pána a jsem vděčná za všechno, co mi dává. Když je v člověku přítomna láska, nesnaží se už druhého předvářet, ale přijímá jej takového, jaký je. K tomu ať nám pomáhá Bůh. Slova písně: „Ať každý člověk slyší: Ježíš je živý Pán!“, Ježíš nebyl kdysi, ale je nyní, pořád, vidí Tě, slyší Tě, miluje Tě a to vše zdarma! Nic není ztraceno, protože společenství tvoří i dva lidé. Velebí má duše Hospodina.
Hana D., Bojkovice
Je mi 21 let, dar víry jsem dostala asi před 4-5 lety. Svátost křtu a biřmování jsem prožila ve věku, kdy jsem si to mohla již plně uvědomit, a tak to byl pro mne velký zážitek. Ale když se poohlédnu zpět, nemůže se rovnat zážitku, který jsem si dovezla domů z kurzu Filip. Tam jsem teprve pochopila, že Bůh nás nejen miluje, ale že nás miluje zadarmo, a že v Ježíšových slovech „Kde jsou dva nebo tři, tam jsem i Já“ je veliká pravda. Kdysi jsem si myslela, že stačí společenství já a Bůh a dost. Na kurzu Filip jsem se dokázala otevřít působení Ducha, radovala jsem se po celý den, nepocítila jsem nudu a zapomněla na všechny své starosti a trable. Ty jsem již tam odevzdala Pánu a dělám to i doma a cítím se krásně a nespoutaně. Dokážu chválit Boha každý den již od rána písněmi, slovy či skutky, modlitba již nyní složitá, stačí se otevřít a vše předat do Jeho rukou. Moc za to Bohu děkuji, také za účast na tomto kurzu, za dary, které jsem tam obdržela, ale nejen tam ale i doma, a za lidi, kteří vše pro nás tak důkladně připravili. Díky.
Lucie L., Střítež
Je mi 44 let, jsem věřící od mala, ovšem později v dospívání jsem nebyla vedena, podporována ve víře dál. Věřila jsem ovšem, nebyla jsem aktivní. Pán byl ve mně, ale já slepá a hluchá k němu jsem nevnímala jeho volání. Jednoho rána před procitnutím na mne spadl velký obraz Pána Ježíše, který se krví potil a pádem mi rozrazil ústa. Hned mne napadlo, že Pán mě už volá, mou krví si mě přivolal k sobě, abych začala pracovat na jeho vinici, spolupracovala na spáse duší k Božímu milosrdenství. Díky můj Pane nás všech za to, co dnes jsem za milosti, které na mne sesíláš i kříže, kterými mě častuješ. Miluji tě můj Pane. Ještě jsem neprožila žádný kurz. Myslím si, že Pán mi dává vhodné okamžiky, kdy je to pro mě ten pravý čas, jako nyní kurz Filip. Každým rokem víc a hlouběji zažívám – prožívám – vnímám víru, různé milosti a kříže. Na kurzu jsem pocítila, že Duch sv. je tak nepopsatelně přítomen ve mně. A nyní ve všedním životě ty své kříže snáze nesu, neboť Duch sv. mi pomáhá každý den mít v srdci pokoru s láskou, pokoj a dobro. Ježíš žije, Ježíši důvěřuji Ti!
Zlata A., Hustopeče u Brna