Ježíš


Řekl mu: `Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.´"
Lk 16,31

Přečti si svědectví lidí, kteří
mají osobní zkušenost
s Ježíšem

Zpět na úvodní stranu

O démonech - biblický rozbor

Libor Diviš

Abych pravdu řekl, raději bych psal například o Boží lásce a velikosti. Bohužel, s démony mám mnohem více zkušeností... O démonech - biblický rozbor

Abych pravdu řekl, raději bych psal například o Boží lásce a velikosti. Bohužel, s démony mám mnohem více zkušeností. Rád bych případným čtenářům připomenul existenci těchto duchovních bytostí. V posledních době se církev chovala tak, jakoby existence a hlavně aktivita démonů skončila s Ježíšovým ukřižováním či vzkříšením. Bohužel to není pravda. Pojďme se tedy nyní společně podívat, co o démonech říká Bible!

Pokusím se to vzít popořádku s pomocí biblické konkordance. První odkaz je v Třetí Mojžíšově 20,27: Muž či žena, v nichž by byl duch zemřelých nebo duch věštecký, musejí zemřít. Ukamenují je. Z tohoto oddílu vidíme, že člověk může mít v sobě nějakého nečistého ducha - démona. Jako logické se mi dále jeví, že aby mohli být tito duchové rozpoznáni, musí se skrze daného člověka nějak zjevně projevovat. Je to hrozné, když si uvědomím, jak populární je ještě dnes například

spiritismus - vyvolávání duchů. Zde jde vlastně o to, připravit se na přijetí nějakého "ducha zemřelého". Kdo je nejvíce otevřený, " vyhrává", a je vybrán jako médium pro spojení s nebožtíky. Chtěl bych na tomto místě trochu předeběhnout a upozornit na další lež spiritismu a to, že při něm dochází ke kontaktu se skutečnými dušemi či duchy zemřelých osob. Podívejte se prosím nyní na místo Kazatel 9,5-6: Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta. Jak jejich láska, tak jejich nenávist i horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje.

Rozumnějte prosím: mrtví již do našeho života zasáhnout nemohou ničím, tedy ani jako nějací duchové. Ten, kdo ve skutečnosti dává odpovědi, je nějaký démon, který má dostatek informací o zemřelém člověku.

Dalším místem, kde se bible zmiňuje o nějakém démonu je Soudců 9,23: Bůh poslal mezi Abímeleka a šekemské občany zlého ducha a šekemští občané se vůči Abímelekovi zachovali věrolomně.

Z tohoto místa vidíme, že démoni dokáží ovlivňovat chování a postoje lidí. Dále také vidíme, že obtěžování nějakým zlým duchem si můžeme "vykoledovat". Abímelek se zachoval hrozně, umluvil šekemské, aby ho ustanovili králem a svých 70 bratrů nechal popravit. Bible je úžasná i v tom, že se sama vykládá. Hned v následujícím verši (verš č.24) je psáno: Tak násilí spáchané na sedmdesáti Jerubaalovcích a jejich prolitá krev dopadly na Abímeleka, jejich bratra, který je povraždil, i na šekemské občany za to, že ho podporovali, když vraždil své bratry.

Jak vidíte, podobný osud potkal jak toho, který bezpráví napáchal, tak ty, kteří ho v něm podporovali. Vůbec celou devátou kapitolu knihy Soudců všem doporučuji k přečtení a zamyšlení! Tato kapitola pokračuje tím, jak se choval Abímelek jako král až po jeho násilnou smrt. Při obléhání jedné věže na něj nějaká žena shodila mlýnský kámen a rozbila mu hlavu. Aby se neříkalo, že ho zabila žena, nechal se probodnout od jednoho svého zbrojnoše. Ve verši 56-57 je řečeno: Tak odplatil Bůh Abímelekovi za zločin, jehož se dopustil proti svému otci, když povraždil svých 70 bratrů. Též všechny zločiny šekemských mužů obrátil Bůh na jejich hlavu.

V těchto verších můžeme najít další poučení. Jedná se o odplatu za bezpráví či chcete-li hřích. Bůh říká např. v 5. Mojžíšově 32,35: Má je pomsta i odplata. Bůh lidem přikazuje odpouštět a svěřit odplatu Jemu samotnému. Často se lidé proviňují tím, že "berou spravedlnost do svých rukou".

Další místo, kde se hovoří o nějakém zlém duchu, je 1. Samuelova 16,14-16: Duch Hospodinův odstoupil od Saula a přepadal ho zlý duch od Hospodina. Proto Saulovi jeho služebníci navrhli: "Hle, přepadá tě zlý duch od Boha. Ať náš pán poručí svým služebníkům, kteří jsou před ním, aby vyhledali někoho, kdo umí hrát na citaru. Bude na ni hrát, kdykoli na tebe dolehne zlý duch od Boha, a bude ti dobře."

Důvodem, pro který zlý duch začal přepadat Saula, bylo nesplnění přímého Božího rozkazu. Saul dostal rozkaz pobít Amáleka a jako klaté zničit i vše, co mu patří. Saul však neposlechl a Amáleckého krále Agaga nechal naživu. Navíc si ponechal nejlepší kusy z bravu a skotu, aby je mohl obětovat Bohu. Prorok Samuel řekl Saulovi: "Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, i on zavrhl tebe jako krále." Stejně jako v případě Abímeleka i zde byl nejprve spáchán hřích. Teprve potom začali být tito muži obtěžováni od démonů.

Dále z těchto veršů můžeme poznat, že místní lidé již měli o démonech určité znalosti. Dokonce věděli, že démon Saula přestane obtěžovat, když bude někdo hrát na citaru. Ano, hudba má opravdu velkou moc. Přivedli tedy Davida a vždy, když hrál, zlý duch od Saula odstupoval. Podívejme se nyní o pár veršů dál, na místo 1. Samuelova 18,10-11: Druhého dne se Saula zmocnil zlý duch od Boha a on uvnitř paláce běsnil jako posedlý. David hrál na citaru jako každý den. Saul měl v ruce kopí. Náhle Saul kopím mrštil. Řekl si: "Přibodnu Davida ke stěně." Ale David před ním dvakrát uhnul. Tady vidíte, že démoni mohou mít opravdu ohromný vliv na chování lidí.

Podívejme se nyní do Nového Zákona, na to, co o démonech říkal a jak s nimi zacházel Ježíš. Matouš 8,16: Když nastal večer, přinesli k němu mnoho posedlých; i vyhnal duchy svým slovem a všechny nemocné uzdravilTo bylo úplně něco jiného, než s čím se lidé dosud setkávali. Ježíš démonům přikázal a oni odcházeli. Zajímavý je příběh o uzdravení posedlého v Herase - Marek 5,1-15: Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské. Sotva Ježíš vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů (pohřebních jeskyň) člověk posedlý nečistým duchem. Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy. Často ho spoutali okovy i řetězy, ale on řetězy ze sebe vždy strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit. A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením. Když spatřil zdálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem a hrozně křičel: "Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě! Ježíš mu totiž řekl: "Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!" A zeptal se ho: "Jaké je tvé jméno?" Odpověděl: "Mé jméno je legie, poněvadž je nás mnoho." A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny. Páslo se tam na svahu hory veliké stádo vepřů. Ti zlí duchové ho prosili: "Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!" On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů; a stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo. Bylo jich na dva tisíce. Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo. Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se.

Zde si můžeme povšimnout několika zajímavostí: Démonizovaný (posedlý) měl ohromnou sílu (místní lidé si s nimi nedokázali poradit). Ježíš nemluvil k člověku, ale přímo k démonům a naopak s Ježíšem mluvili samotní démoni. Vidíme zde, že se jedná o bytosti, které nemají hmotné tělo, mající však inteligenci. Démoni věděli, že Ježíš je Boží syn (Ježíš se tím nechlubil, právě naopak) a že má nad nimi moc (autoritu). Dále na tomto příběhu vidíme, že démoni mohou vstupovat a ovládat nejen lidi, ale i zvířata (ikdyž raději hostují u člověka). Z příběhu je jasné, že posedlý člověk běhal po krajině nahý. Po vyhnání démonů se okamžitě začal chovat rozumně.

Pojďme nyní dál! Dalším zajímavým příběhem je uzdravení němého. V Matouši 9,32-33 je psáno :Když odcházeli, přivedli k němu (k Ježíšovi) němého člověka, posedlého zlým duchem. A zlý duch byl vyhnán a němý mluvil. Jak z tohoto příkladu vidíme, některé nemoci nebo zdravotní problémy mohou být způsobeny démony. V tomto případě démon způsobil, že člověk nemohl muvit.

Zajímavým tématem týkajícím se démonů je otázka autority. Ježíš svou autoritu svěřil nejprve svým dvanácti učedníkům a později dalším sedmdesáti. Lukáš 10,17-20 :Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: "Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu." Řekl jim: "Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí. Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích". Ježíš svou moc (autoritu) nad démony i nemocemi mohl předat svým učedníkům. Je to podobné, jako je tomu u státních zaměstnanců - např. u policistů. Policisté mají státem svěřenou autoritu k vykonávání spravedlnosti. Sami o sobě nemají autoritu (nebo chcete-li moc) např. zastavovat automobily. Tuto pravovoc jim dává pověření od státu. Stejná pravidla fungují i v duchovním světě. Ježíšovi učedníci by sami o sobě nebyli schopni vyhnat jediného démona. Tuto autoritu jim však jako svým zástupcům (vyslancům) svěřuje Ježíš. Ježíš svým učedníkům dále vysvětluje, co je podstatné a z čeho se mají radovat.

Podívejme se na další příběh vysvobození démonizovaného Marek 9,17-29 :Jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: "Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha, a nemůže mluvit. Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to." Odpověděl jim: "Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte ho ke mně!" I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst. Ježíš se zeptal jeho otce: "Odkdy to má?" Odpověděl: "Od dětství. A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám." Ježíš mu řekl: "Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří." Chlapcův otec rychle vykřikl: "Věřím, pomoz mé nedověře." Když Ježíš viděl, že se sbírá zástup, pohrozil nečistému duchu: "Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!" Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel. Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal. Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: "Proč jsme ho nemohli vyhnat my?" Řekl jim: "Takový duch nemůže vyjít jinak než modlitbou (a postem)." Domnívám se, že tyto příznaky by současná medicína hodnotila jako epilepsii (padoucnici). Ježíš místo nasazení antiepileptik, neuroleptik a sedativ vyhnal démona. Tím byla odtraněna příčina problému a nejen příznaky. Ježíš zde jako důvod, proč učedníci nemohli démona vyhnat, uvádí jejich nevěru. Dále jim říká, že k tomu, aby mohl být tento démon vyhnán, by musely připojit modlitbu a půst. Ať už je to tak, že při modlitbě a půstu roste víra, či nikoli, některé druhy démonů (většinou ty nejtěžší případy démonizace) prostě bez nasazení těchto "zbraní" neodejdou.

V Bibli je ještě mnoho dalších příběhů s démony, ale pro seznámení se s touto oblastí by to snad mohlo stačit. Na všechny případné dotazy podle svých sil odpovím na své e-mailové adrese, případně tyto stránky rozšířím o další příklady z Bible.

info@musculus.cz, www.musculus.cz/buh

Zobrazeno 21545x od 21. 12. 2002
Zpět na úvodní stranu

Hodnoceno 1883x, aktuálně 2.98 bodů

Jak Tě článek oslovil? 0 1 2 3 4 5  (5 = nejvíce)
Sponzor překladu
Společenství pro Ježíše Kroměříž
Bozipratele@kromeriz.cz
Společenství pro Ježíše Kroměříž
Kategorie
Ostatní (32)
Zázraky (1)
Zjevení (1)
O kurzu Filip (1)
Okultismus (5)
Povzbuzení víry (19)
Boží zásah (11)
Uzdravení vztahů mezi lidmi (1)
Dary Ducha svatého (3)
Osobní zkušenost s Boží láskou (12)
Satanismus a jeho projevy (4)

Pro přidávání diskuzních příspěvků se musíte přihlásit.

Diskuze ke článku